Ortheon(6)

8. září 2011 v 19:29 | luula
Z ničeho nic Erikovi někdo klepe na rameno. Otočil se. Prťavý blonďatý mužíček si odkašlal."Jste očekáváni. Následujte mne, prosím."
Užaslý Erik se s tázavým výrazem obrátil na bratra. Chápal, že Christian ví víc, než si prve myslel.
"Nejsem ten, za kterého mě považuješ, ale vždycky jsem tě miloval jako opravdového bratra." viditelně posmutněl a sňal zabahněnou čepici. Po zádech mu teď splývala dlouhatánská hřívá blond vlasů, které se v měsíčním světle třpytili úplně stejně, jako vlasy maličké bytůstky před Erikem.
"Věděl jsem, že se objevíš, Kartmerte. Poslal tě Marcius, hádám-li správně." Christian najednou nevypadal jako dítě, ale zdál se být daleko dospělejším než Erik.
"Ano, Letriane, nemýlíš se. Pojďte, prosím. Nemáme moc času." tahal Kartmertos Erika za nohavici. Christian (či snad Letrianus?) i s Kartmertem vykročili směrem na západ. Erikovi nezbylo, než je následovat. Do temnoty noci zářili jen jejich vlasy. Nad touto skutečností se Erik nepatrně pousmál.
Stále však ho tížil žal ze ztráty bratra. Vždyť mu celé ty roky lhal a on nic nepoznal. Letrianus není Christian. Christian je malý chlapec, ale Letrianus skoro dospělý muž. Jakto, že si nikdy ničeho nevšiml? Jak mohl nepoznat, že jeho bratr není jeho bratrem. Jak mohl celé ty roky žít vedle Testrianta?
Jak?!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama