Červenec 2011

For HIM ♥

28. července 2011 v 20:55 | luula
Jeden naprosto úžasnej bezvadnej skvělej a bezkonkurenční človíček mi řekl ať mu něco pěkného napíšu.Jenže je toho moc na to, aby to byla jenom SMSka :* Je mi jasné, že většinu lidí to asi nezajímá ale napsat sem to musela♥

Každý den když stojím či sedím na nádraží (v závislosti na počasí jelikož většinou sedávám na zemi),ať už čekám, kdy přijedeš, a nebo TĚ doprovázím, když odjíždíš, přemýšlím jaké to bude až budeme zase spolu. Co budeme dělat a vůbec. Jenže čas tak rychle běží a dřív, nebo později, se naskytne ta smutnější z těch dvou chvil. Nesnáším loučení, ale rozumím tomu, že se musíme rozloučit abychom se mohli znovu setkat. Další z důvodů, proč bych chtěla posunout čas rychleji kupředu, i když většina lidí by ho chtěla spíš vracet. Věřím a doufám, že to krásnější nás teprve čeká. Nemyslím tím jenom věci, jako byt po babičce a švýcar a malé roztomilé zrzavé stvoření. Mám na mysli i drobnosti, jako společné usínání a probouzení. Je mi jasné, že po několika týdnech, možná dřív, mi tyhle věci přijdou už jen fádní a samozřejmé, ale člověk přece vždycky nejvíc ze všeho touží po tom, co nemá. Nemůžu se dočkat, až budu moct zase toužit po něče jiném. Nemůžu se dočkat, až spolu ulehneme v objetí a budu moct zavřít oči s vědomím, že když je otevřu, budeš ležet vedle mě. Ráno mě probudí tvoje vůně, nebo třeba, co já vím. To nechám na tvé fantazii.
Chtěla jsem jenom říct, že jsem celý život hledala něco, to zapeklité něco, co dá člověku smysl žít. Co dá člověku důvod, proč je na tomhle světě. Ať si říká kdokoliv cokoliv, člověk žije vždycky pro něco, nebo pro někoho. Já žiju pro TEBE. Protože TY jsi můj zachránce. Vysvobodil jsi mě ze tmy. Dovedl jsi mě ke světlu a naučil mě víc, než si dokážeš představit. Hlavně jsi mě naučil žít. A jednou, až se naše hodiny sečtou, chtěla bych, abys mě naučil umřít. Ale ne jenom tak. Umřít v objetí tvých krásných rukou. Vedle TEBE a s TEBOU. Aby se moje srdce, tak jak se pro tebe rozbušilo, mohlo pro tebe, jednou pro vždy, zastavit.
Neexistují slova, která by dokázala vyjádřit, co k tobě cítím. Avšak lidé si zvykli tohle nepopsatelné vyjádřit dvěma prachsprostými slovy.
MILUJI TĚ

Ortheon(3)

27. července 2011 v 19:33 | luula
S tupým žuchnutím dopadly oba bratři do podivné měkké chlupaté hmoty pokryté nažloutlým slizem.Octli se kdesi hluboko pod hradem.Erik se oklepal.
"Jsi v pořádku?"odhodil bratrovi plášť z obličeje.Christian vyvalil oči,rozhlédl se.
"Asi jo.Co to bylo?"
"Nevím.Ale mě by spíš zajímalo co je tohle"podíval se pod sebe a demonstrativne odlepil svou ruku od husté srsti.Nechutný sliz se mu mezi prsty táhl jako sopel.
"Je to odporný"zašklebil se Christian a seskočil z té hromady chlupů na dřevěnou podlahu.Teprve když zvedl hlavu uviděl, kde se objevili.V obrovské kleci! "A co je potom tohle?"pomyslel si a než se stačil vzpamatovat, oslizlá nestvůra se probrala ze spánku a napřímila se.Obrovské stvoření s šesti krátkými tlapami, tělem připomínajícím hbité kočkovité šelmy, bez ocasu. Mohutná hlava se třema rudě zářícímá očima a nebezpečně vyhlížející tlama plná ostrých zůbů,které odhalovaly vyhrnuté pysky porkyté dlouhými fousy. Z tlamy na podlahu klece kapal známý nažloutlý sliz.
"Eriku?! Jsi tam někde? Eriku?!" hulákal v panice Christian pomalu couvaje od jisté smrti.Ale nikdo mu neodpověděl.Když v tom narazil zády o mříž.
"Je se mnou konec" pomyslel si,ale tohle byl teprve začátek.Začátek něčeho velkého.

*pokračování přístě*

Ortheon(2)

20. července 2011 v 12:58 | luula
"Eriku?Někdo tam je.Kouká na nás" prťavý blonďáček obejmul bratrovy nohy.Otočil se.Mezi sloupy arkád se mihnula postava.Malá,ale zavalitá.Zahalená v černém plášti.
"Počkej tady" Erik pozvedl kuši."Ani se nehni.Rozumíš?" znovu se rozhlédl.Ale po neznámém ani stopy.Přesto posadil bratra na okraj kašny a vykročil směrem k jedněm z mnoha dveří.
"Eriku!" vypískl Christian. "Nenechávej mě tu samotnýho" chybělo mu jen málo k slzám.
Bratr se vrátil.Mířil mu prstem mezi oči. "Budeš dělat co ti řeknu.Jasný?Když řeknu uteč,utečeš.Ať se děje cokoliv.Rozumíš?"
"Rozumím"seskočil zpět na zem,a nervozně se zakousl do vlastní ruky.Šli tedy společně.Ruku v ruce.
Zvedal se vítr.Na malou chvíli vykoukl mezi mraky stříbrný měsíc.Jen na ten jediný okamžik se Christianovy vlasy zatřpytily,jako by byly ojíněné.To už ale starší z bratří třímal v ruce narezlou kliku prohnilých dveří.Stiskl a s mohutným zaskřípěním otevřel.Tma.Christian vyhrabal z kapsy kožený pytlíček.Vysypal si z něj trochu bílého prášku do maličké dlaně.Tiše zašeptal slova,kterým Erik tak zcela neporozuměl a rozfoukal bílý prášek do prostoru.Na vlhkých kamenných stěnách obrovského sálu se z ničeho nic zažehly staré pochodně.Místnost byla nyní dokonale prosvětlená.Ale prázdná.Nikdo tu nebyl.Jen další dveře.Erik pořád stál jako opařený, s výrazem vyorané myši.Nevěřícně kroutil hlavou.Christian se jen pousmál: "Vysvětlím ti to někdy jindy."chytil bratra za ruku a táhl ho sálem k dalším dveřím.Jenže než se Erik stačil vzpamatovat,otevřela se pod nimi zem a oba padali temnotou hlouběji a hlouběji pod zem.

Ortheon(1)

10. července 2011 v 13:43 | luula
pršelo.město mlčelo.do tmy poblikávalo jen několik prastarých pouličních lamp.měsíc halila šedá mračna.na ulici nikdo nebyl.ponuré domy se na sebe tlačili mezi rozbitými chodníky.dnes nesvítilo ani jedno okno.prostor kvílel svou urputnou chmurností.na kopci za městem zářil starý hrad-Ortheon.kamenný most přes hluboký příkop lemovaly sochy podivných tvorů.svalnatá těla bez strsti,drápy podobné orlím pařátům,kožovitá potrhaná křídla,roztažené nozdry a obrovské zuby v doširoka otevřených tlamách.svítící oči a proboha-rohy! malý Christian chňapl po bratrově plášti.měl strach.zbožně hleděl na kuši v bratrových rukách.Eric byl připraven.ledově chladný.odvážný.chytil Christiana kolem ramen a usmál se na něj.ten se zhluboka nadechl a až komicky napřímil.odhodlaně kývl.společně otevřeli každý jedno křídlo obroských těžkých kovaných vrat.před nimi se otevřel rozlehlý dvůr.staré suché stromy s posledními několika listy,bahnité cestičky,každá k jedněm dveřím pod arkádami.uprostřed kruhu,který tvořili ve středu dvora,stála kamená kašna.opět ta děsivá stvoření.čtyři.každé otočené k jedné světové straně.z tlam jim proudila rudá kapalina.Eric přistoupil blíž.smočil v záhadné tekutině prst a nejistě ho olízl.znechuceně plivl do rozmáčeného jílu.krev!





*pokračování jindy*

Už je čas

4. července 2011 v 10:25 | luula
Takže tu máme další krátké cosi čemu se snad povídka ani říct nedá ale docela se mi to povedlo, na to že sem to psala ve škole v hodině informatiky :P
*perex*

Inspired by "Taken" (part 3)

3. července 2011 v 21:00 | luula
Dveře se otevřely.Vstoupil ten samý muž co se před chvílí zmocnil jejího těla. Na ramenou mu visela dívka,kterou Emily nikdy předtím neviděla.Očividně ji potkal podobný osud.Svalovec ji upustil vedle Eleanořina těla bez duše.
"Buďte tu hodné,děvčata"zašklebil se a se smíchem ponechal dívky osamotě.