*něco*

1. června 2011 v 18:12 | luula
bylo letní ráno. všechno ještě vonělo nocí a obzor se mi klaněl. zůstal v tom sám. nebyl tady nikdo, kdo by mi podal ruku. všichni se ztratily neznámo kam a já začínala mít pocit, že se taky ztrácím.
přestávala jsem cítit nohy.postupně mi odumíraly prsty,pak nárt,pata,kotník a tak to šlo čím dál výš,a ne a ne přestat.ležela jsem v mokré trávě. křičela jsem o pomoc.ale můj hlas se jen vrátil v tiché ozvěně. nebyl nikdo, kdo by mi pomohl vztát. i když mě by stačilo, kdyby mě alespon pohladil po tváři. aby byl někdo se mnou v téhle neveselé chvíli. ale nic. ticho.
slunce pomalu stoupalo výš a výš na modravou oblohu. krájelo ji na kusy ostrými paprsky. každou vteřinou se zdlo být větší. přestala jsem cítit hruď. jakoby na mne někdo svrhl celou nedalekou skálu. ztrácela jsem dech. přicházela jsem o vědomí. před očima čím dál víc hvězd. a jen tak sentimentálně jsem si pomyslela:" vidíš.alespon jsi první člověk, který vidí hvězdy ve dne" pak byla tma.
na mé tváři zmrzl zasněný úsměv. oči prázdné, ale otevřené dokořán zíraly k rudému kotouči vysoko nad oblaky. ale něco mi říkalo, že tohle je teprve začátek.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama